AC Sparta Praha se nadále potápí do herní i výsledkové mizérie. Středeční duel s Plzní toho byl jasným důkazem. Svěřenci Václava Kotala v první polovině krutě nestíhali, skoro se zdálo, že diváci u televizních obrazovek sledují souboj kočky s poraněnou myší. Závěrečný tlak způsobený změnou rozestavení sice přinesl lehké osvěžení, nicméně pokud chtějí Pražané reálně útočit na poháry, takto to opravdu nepůjde.
Nejen obránci si vybrali další špatný den
Sparta má k dispozici celou řadu zvučných stoperů, širokost kádru by jí mohl každý jiný klub z České republiky závidět. Jenže kvantita ještě nutně neznamená kvalitu. Do ostře sledovaného zápasu s Plzní poslal trenér dvojici Lukáš Štětina – Costa Nhamoinesu, která kupila hrubé chyby jako na běžícím páse a nepředvedla žádnou smysluplnou rozehrávku. Nedostala k tomu v podstatě ani příležitost. Krajní beci Andreas Vindheim a Dávid Hancko se často zapomínali (nebo nestíhali) vracet a soupeř jimi procházel jako nůž máslem.
Fanoušky pak určitě zklamalo umístění gabonského šikuly Guélora Kangy. Ten na pravém kraji zálohy předvedl minimum nebezpečných výpadů směrem dopředu, naopak se musel často vracet a hasit problémy na vlastní polovině. Nejlepší střelec celé soutěže by si nepochybně zasloužil stanout na tradičním středu hřiště, protože jeho „nástupci“ Ladislav Krejčí, Michal Sáček a bohužel ani Bořek Dočkal nic kloudného nevymysleli. Na týmy z druhé poloviny by jejich výkon možná stačil, ale proti někomu z první trojice? Nikoliv.
Kotal zareagoval příliš pozdě
Václav Kotal se přibližně deset minut před koncem základní hrací doby zamíchal se sestavou a pokusil se zvrátit tak nepříznivý vývoj zápasu. Do hry poslal čerstvého Martina Frýdka a krátce po něm ještě Libora Kozáka. Ti zcela nepochybně přinesli oživení a závěrečný tlak, jenž mohl teoreticky vyústit ve vyrovnávací branku. Trenér měl však k vystřídání některých jedinců přistoupit mnohem dříve.
Pokud chtěla Sparta po koronavirové pauze zapomenout na minulost a najet na vítěznou vlnu, fatálně ve svém snažení selhala. Výkony jednotlivců působily mnohdy až zoufale a přestože ani Plzeň nepředvedla úplně stoprocentní hru, k porážce odvěkého rivala v poměru 2:1 to bohatě stačilo. Západočeši dominovali rychlostí, nápaditostí a minimem chyb.
