Vítězové mezi poraženými. Utkání proti Walesu sedlo těmto českým fotbalistům

Přestože celých devadesát minut sahala po dalším senzačním výsledku, body nakonec bohužel přenechala ostrovnímu soupeři. Česká fotbalová reprezentace prohrála kvalifikační utkání proti Walesu, sympatickým herním projevem a nemalým množstvím ofenzivních příležitostí si však mezinárodní ostudu rozhodně neudělala. Pozitivní hodnocení si zaslouženě vybojovalo hned několik našinců, na které se společně zaměříme prostřednictvím nadcházejících odstavců.

Tomáš Vaclík

V útrobách španělské nejvyšší fotbalové soutěže se mezi třemi tyčemi příliš neohřál, březnový reprezentační sraz mu nicméně vrátil potřebné sebevědomí. Tomáš Vaclík nejprve senzačními zákroky vychytal favorizovanou Belgii a následně úspěšně čelil také elitním střelcům ostrovního Walesu. Právě probíhala šestatřicátá minuta úterního klání, když nebezpečně blízko malému vápnu zakončoval hvězdný křídelník Gareth Bale. Dvaatřicetiletý strážce svatyně mu ovšem reflexivním máchnutím pravé ruky zkazil náladu. Další vynikající moment si zkušený odchovanec ostravských Vítkovic schoval do druhého poločasu. Jedenáct minut před koncem základní hrací doby zlikvidoval únik Daniela Jamese, kterému v poslední možné chvíli vypíchl balón.

Jakub Jankto

Česká fotbalová reprezentace zaznamenala úctyhodné množství zajímavých ofenzivních příležitostí. Obranu velšského národního týmu pořádně potrápil zejména rychlonohý Jakub Jankto, který během úvodního dějství makal naplno a vůči soupeřově svatyni vyslal pět jedovatých střel. Pětadvacetiletému levému křídlu nechybělo zdravé sebevědomí, snaha rozhodnout zápas se však míjela účinkem. Frustrace z neúspěšných pokusů vybublala na povrch, když hlavní rozhodčí správně neodpískal pokutový kop ve prospěch hostujícího mužstva. Opora italského klubu UC Sampdoria následně inkasovala žlutou kartu “na uklidněnou”. Hřiště Jankto opustil sedm minut před koncem základní hrací doby, evidentně ze sebe vydal maximum.

Vladimír Darida

Ačkoli se každé reprezentační utkání drží svého unikátního scénáře, některé aspekty herního projevu naštěstí zůstávají neměnné. Jistotu kvalitně odvedené práce poskytuje středový prostor hřiště, kde vedle sebe pravidelně nastupují nejvýraznější osobnosti českého národního týmu – Tomáš Souček a Vladimír Darida. Dvojice ostřílených borců neuvěřitelně zasvítila proti favorizované Estonsku, sílu její poctivé defenzivní činnosti a konstruktivní rozehrávky nicméně okusil také Wales. Výborný dojem tentokrát zanechal především třicetiletý odchovanec plzeňského klubu, který ideální, pasem za obranu vybídl Lukáše Provoda. Ten ale obrovskou příležitost bohužel zazdil. Zanedlouho vzal zkušený kapitán odpovědnost na sebe, dalekonosnou ránu však nenasměroval přesně.

Nenechte si ujít

Do Česka se vrací povinná práce. Zapomeňte na to, že se budete flákat. Pořádně se přitvrdí

Dnes platí, že komu se nechce, ten jednoduše pracovat nemusí. Bohatě mu stačí, když natáhne na úřadě ruku a dostane poměrně tučné příspěvky. Ty se v posledních letech významně navyšovaly, a navíc přišla velká benevolence v jejich vyplácení. Mnoho lidí proto zjistilo, že se jim nevyplatí pracovat například za minimální mzdu. Raději si dojdou pro dávky a potom si něco přivydělají ještě takříkajíc načerno. Záchranná síť, nikoliv samoobsluha Jenže tomu je podle všeho konec. Stát už si nemůže dovolit financovat domácnosti, které nic neprodukují a pouze se přiživují na štědrém systému. Ten navíc není primárně určen pro ně, ale má sloužit jako záchranná síť pro ty, kteří do něj spadnou třeba po propuštění ze zaměstnání. Ty pochopitelně po potřebný čas podrží, aby se mohli znovu odrazit. Nikdo ale není zvědavý na lidi, kteří ani pracovat nechtějí. A že dnes není o práci nouze. Pokud přijdete na Úřad práce, vždycky vám něco najdou, jen se trochu snažit. Kdo tak ale neučiní, bude se do budoucna potýkat s problémy. Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž v rámci reformy sociálních dávek plánuje i velkou novinku. Tou je takzvaná veřejná služba, což ve výsledku není nic jiného, než povinná práce. Pakliže se někdo v produktivním věku ocitne bez zaměstnání, pochopitelně nebude muset hned nastoupit do veřejné služby. Dostane určitý čas, aby si našel novou práci. Tento institut má nastoupit tehdy, když se u dlouhodobě nezaměstnaných nic jiného nedaří. Mělo by to lidi motivovat Někdo to přitom může vnímat jako velmi kontroverzní krok. Ostatně, koketovalo se s ním už v roce 2012, avšak Ústavní soud tehdy koncept veřejné služby shodil ze stolu. Prý je v rozporu se zákazem nucené práce. Nakonec byl v určité formě prosazen, ale příliš se nevyužívá. To by se však mělo změnit. Teď celá záležitost dozná významných novinek a bude fungovat jinak než dříve. Lidé pobírající sociální dávky, kteří nechtějí pracovat, budou muset vykonávat veřejnou službu, a to například v rámci práce pro obci. Čtěte také: Úřad práce zatne tipec nezaměstnaným. Podpora v nezaměstnanosti se zpřísní Ve výsledku se třeba tento institut ani tolik neuplatní, jelikož obce se zaměstnáváním některých obtížnějších lidí budou mít spíše potíže, ovšem mělo by to sloužit jako určitá motivace k tomu, aby si lidé sami hledali práci, která jim bude vyhovovat více. Foto: Shutterstock [...]

V České televizi si neví rady s Fridrichovou. Tentokrát to pořádně přehnala, to už je konečná

Nové vedení České televize zjišťuje, že převzalo instituci plnou lidí, kteří byli zvyklí dělat si věci po svém a kteří nemají zájem doopravdy plnit veřejnoprávní zájem. Tyto praktiky se rozjely za dvanáctiletého šéfování Petra Dvořáka, který je kryl a podporoval. Jenže tato doba je pryč a nová si žádá změny. Vše směřuje k poměrně tvrdému střetu. Problematická moderátorka Jsou to zejména někteří moderátoři České televize, kteří se odmítají podvolit novým pořádkům. A nejde snad o to, že by chtěl někdo ovlivňovat jejich práci nebo jim říkat, o čem mají referovat. Ale pouze o to, aby dodrželi princip vyváženosti, který je pro veřejnoprávní médium zcela klíčový. Někdo může namítnout, že ubírá na dynamice a nemusí být tak přesvědčivý, ovšem když už si musíme “televizi všech” platit, je také třeba, aby zohledňovala různé úhly pohledu. Řeč je pochopitelně především o zpravodajství a publicistice. Tam se opakovaně “vyznamenává” Nora Fridrichová s kdysi velmi ceněným pořadem 168 hodin, který je ale dnes už spíše jen zdrojem velkých kontroverzí. Za posledních pár týdnů se odehrály hned dvě takové. V první řadě to byla reportáž o tragédii na Filozofické fakultě v Praze, která byla podána coby svědectví jedné z pozůstalých. To bylo velmi silné a těžko proti němu něco namítnout, když obsahovalo celou řadu obvinění na účet zasahujících orgánů. Ta mohou být klidně i oprávněná. Ovšem tvůrci pořadu zásadně pochybili v tom, že nenechali druhou stranu říct ani půl slova. Jednoduše jí do reportáže nezahrnuli. Kvůli tomu musela Fridrichová dle dostupných informací na kobereček ke svému šéfovi Michalu Kubalovi, kde dostala další pokárání. Předtím už jich bylo několik. Dvakrát po sobě Zjevně to ale příliš nezabralo, jelikož 168 hodin pod jejím vedením odvysílal další reportáž, a to o výhodách přijetí eura pro Českou republiku. Něco tak jednostranného se přitom skutečně nevidí. Zatímco v běžné diskuzi mají obě strany velmi silné argumenty a veřejnost je silně přesvědčena ve prospěch koruny, v reportáži zaznívala pouze samá pozitiva na stranu eura ze strany byznysmenů. A to navíc ještě těch, kteří z toho skutečně budou mít prospěch. Jak ale každý ekonom dobře ví, prakticky každá změna přinese prospěch pro jedny a problémy pro druhé. Česká televize by přitom měla sledovat zájmy celku a referovat objektivně. Začíná tak být stále jasnější, že s Norou Fridrichovou to zkrátka dál už nepůjde. Na jedné straně jde o známou tvář televize, a pokud by došlo k jejímu propuštění, jistě by to vzbudilo nemalý rozruch, který by pravděpodobně povzbuzovala i ona sama. Na straně druhé ale nelze dále akceptovat podobně jednostrannou a zaujatou tvorbu. Foto: Shutterstock, Český rozhlas [...]

Končí internet, jak jste ho v Česku znali. Takhle to teď bude, nedoplatíte se

Ačkoliv už je internet velmi tradičním a stabilním médiem, nastává doba, kdy se začíná dramaticky měnit, a to především v České republice, která má za světem určité zpoždění. Zatímco ještě před pár lety bylo na internetu vše dostupné zdarma, na čemž byla také založena jeho obrovská výhoda, nově tomu tak už nebude. Ba právě naopak. Nepříjemná změna Jistě jste si všimli, že na českém internetu přibývá obsahu, který je zpoplatněn. A to ze strany tradičních médií působících na této síti, ale především od jednotlivých tvůrců, kteří produkují například podcasty a rozhovory. Musíte platit buď rovnou, nebo se můžete podívat na určitou část zdarma, ale hlavní obsah je potom zpoplatněn. Na internetu však stále existovala místa, kde bylo vše zdarma. A navíc bylo opakovaně deklarováno, že to tak zůstane. Jedním z nich byl Seznam, který produkuje obrovské množství obsahu v nejrůznějších formách. Pokud tak někdo nechtěl platit, nemusel, tady našel vždy spoustu atraktivního materiálu pro čtení, sledování nebo poslech. Onen konec internetu tak, jak to známe, však přichází spolu se změnou přístupu Seznamu, který oznámil sám jeho otec zakladatel Ivo Lukačovič. “Smiřme se prosím s tím, že internet zadarmo, jak jsme jej znali dřív, končí. Blíží se konec cookies třetích stran, necílená reklama nikomu náklady na provoz nezaplatí a povinné přihlášení nebo paywall budou naprosto běžným standardem,” uvedl majitel Seznamu. Reagoval tak na skutečnost, že Seznam začal po svých uživatelích vyžadovat rozhodnutí. Buď budou nadále konzumovat cílenou reklamu, nebo budou muset zaplatit poplatek 79 Kč měsíčně, přičemž se jim bude zobrazovat pouze reklama necílená. Budete platit jako mourovatí Podle všeho jde navíc jen o první krok a je docela možné, že časem budou některé služby tohoto dominantního hráče na českém trhu poskytovány výhradně za poplatek. Dnes je totiž možné reklamu poměrně efektivně cílit, ovšem časem už to možné nebude. A tak se stanou poplatky hlavním zdrojem příjmů provozovatelů internetových společností. Čtěte také: Banky v Česku začaly dělat lidem hroznou věc. Jde o velké peníze Celé je to velmi nepříjemné. Internet totiž fakticky nebyl zdarma nikdy, jelikož v základu musíte platit už jen za připojení, což například u televize neplatí. A teď se bude platit ještě za samotný obsah. Navíc to nebude fungovat tak, že byste uhradili jeden poplatek a měli přístup ke všemu. I na českém internetu už jsou stovky tvůrců, kteří všichni vyžadují separátní platbu. Skončí to tedy velkou fragmentací, kdy si každý bude platit jen za něco, ale nebude mít přístup ke zbytku. Svým způsobem tak končí i velká svoboda internetu. Foto: Shutterstock [...]