Překvapivé vítězství bylo na dosah ruky. Česká fotbalová reprezentace odehrála nesmírně povedené utkání proti své favoritovi kvalifikační skupiny. Ačkoli belgické národní mužstvo jednoznačně dominovalo ve všech důležitých aspektech hry (držení míče, počet uskutečněných přihrávek, rychlé protiúdery), houževnatí svěřenci Jaroslava Šilhavého poctivě odvrátili většinu soupeřových ofenzivních výpadů a sami naopak směrem dopředu nepříjemně zlobili. Remíza budiž spravedlivým rozzuzlením pro obě strany. Prostřednictvím nadcházejících odstavců zjistíte, kteří tuzemští hráči zasluhují speciální pochvalu.
Tomáš Vaclík
Proti belgickému národnímu týmu by za normálních okolností naskočil Jiří Pavlenka, který se v útrobách německé nejvyšší fotbalové soutěže těší pravidelné herní praxi. Koronavirová bezpečnostní opatření nicméně zařídila, že české reprezentační mužstvo předčasně opustilo kvalitní bungesligové kvarteto. Do brankoviště tak namísto výše zmíněného strážce svatyně pronikl ostřílený Tomáš Vaclík, jehož úvodní minuty působily dosti nejistým dojmem. Postupem času ovšem nervozita definitivně odezněla. Jednatřicetiletý odchovanec ostravských Vítkovic během prvního poločasu zaznamenal několik famózních zákroků. Přibližně po patnácti minutách vychytal skákavý pokus Driese Mertense, vytáhl se především proti jedovaté ráně Leandera Dendonckera. Málem pokryl střelu, která bohužel skončila brankou.
Jan Bořil
Sympatickým herním projevem se během deštivého sobotního večera prezentoval taktéž třicetiletý slávistický kapitán Jan Bořil. Zkušený krajní obránce poctivě likvidoval soupeřovy nebezpečné ofenzivní výpady a zároveň nezapomínal aktivně podporovat útok. Právě probíhala sedmdesátá minuta, když vzal odpovědnost do vlastních rukou a zpoza velkého vápna prověřil pozornost belgického brankáře Courtoise. Přibližně o čtvrt hodinu později si vypracoval další střeleckou pozici, tentokrát mu stopku ovšem vystavila horní tyč.
Lukáš Provod
Nejlepší z nejlepších. Čtyřiadvacetiletý fotbalový záložník Lukáš Provod odehrál vskutku famózní utkání. Plzeňský odchovanec sebevědomě operoval na velkém prostoru, konstruktivně rozehrál několik zajímavých standardních situací, nevynechal jediný souboj o míč a zaujal také vysokou úspěšností přihrávek. Prakticky žádná ofenzivní akce českého národního mužstva se neuskutečnila bez jeho osobního přičinění. Na začátku úvodního dějství přišla zasloužená odměna. Slávistickému mladíkovi se otevřel prostor na hranici soupeřova velkého vápna, odkud vypálil naprosto nechytatelnou střelu a překvapivě otevřel skóre. Navzdory očividnému vysílení do poslední chvíle dřel, Masopustovi v nastaveném čase připravil gólovou příležitost. Protože souhra sešívaných borců nezafungovala ideálně, výslednou remízu bohužel neodvrátila.