Obrovské zklamání. Nadějná lvíčata, kterým evropský šampionát vůbec nevyšel

Zatímco úspěšná kvalifikace poskytla veškeré důvody k mírnému optimismu, evropský šampionát juniorů vyvolal nečekaně rychlé vystřízlivění. Česká reprezentační jednadvacítka uhrála zaslouženou remízu proti favorizovanému italskému soupeři, následně ovšem překvapivě neporazila hostitelské Slovinsko a protože záhy podlehla hvězdně obsazenému výběru Španělska, neprošla základní skupinou a se sklopenými zraky vyrazila vstříc rodné vlasti. Tuzemským mediálním prostorem probleskla vcelku ostrá kritika výkonů, kterými se lvíčata prezentovala. Prostřednictvím nadcházejících odstavců zjistíte, kdo zklamal nejvíce.

Denis Granečný

Když hlavní trenér české mládežnické reprezentace poprvé uveřejnil nominaci hráčů pro nadcházející evropský šampionát, několik pozvánek vyvolalo kontroverzní ohlasy. Veřejným prostorem rezonoval především dvaadvacetiletý obránce Denis Granečný, který momentálně kroutí hostování daleko za hranicemi rodné země. V útrobách nizozemské nejvyšší fotbalové soutěže však doposud zanechal naprosto titěrnou stopu. Ostravský odchovanec nakoukl do dvou ligových zápasů, dohromady ovšem na trávnících pobyl pouhých sedmnáct minut. Nerozehranost se během juniorského turnaje pochopitelně projevila. Ačkoli italskému favoritovi z pozice čerstvého náhradníka konkuroval vcelku obstojně, proti výrazně slabšímu Slovinsku fatálně selhal (laxním přístupem zavinil branku Aljoši Matka) a Španělsko už mu Karel Krejčí raději vůbec nesvěřil.

Pavel Bucha

Českou mládežnickou reprezentaci během evropského šampionátu trápila především chabá produktivita. Ačkoli vůči protilehlým svatyním vyslala nemalé množství střeleckých pokusů, většinou měla silně vychýlená mířila. Obě turnajové branky zaznamenala díky neočekávané výpomoci soupeře. Italský národní tým o vítězství připravil Giulio Maggiore, Slovinsko zase nešťastně potopil Nik Prelec. Kam zmizel například třiadvacetiletý záložník Pavel Bucha, který druhým rokem vládne individuálním ofenzivním statistikám plzeňského klubu a zároveň patří k základním stavebním kamenům tamní sestavy? Pod trenérskou taktovkou Karla Krejčího zapadl do slabšího průměru. Nabízí se otázka, jestli se vina snáší výhradně na hlavu talentovaného fotbalisty nebo spíše čechrá temeno zkušeného lodivoda.

Matěj Chaluš

Opětovně vyfasoval kapitánskou pásku, přirozené vůdcovství nicméně zapomněl v šatně a společně s ním bohužel zmizela také dosavadní herní kvalita. Třiadvacetiletý sparťanský odchovanec Matěj Chaluš byl možná největším zklamáním juniorské fotbalové reprezentace. Ačkoli donedávna působil jako neprostupný pilíř defenzivní sekce, tentokrát vyčaroval několik hrubých chyb a dvakrát jimi navíc přímo způsobil inkasovanou branku. Výkonnost libereckého stopera měla sestupnou tendenci a proti španělskému favoritovi narazila do dna.

Ondřej Šašinka

Pozitivní dojem bohužel nezanechal ani třiadvacetiletý útočník Ondřej Šašinka, který stejně jako zbytek reprezentačního mužstva vyšel gólově naprázdno. Odchovanec ostravského Baníku přitom nevynechal žádné utkání a dvakrát dokonce nastoupil v základní sestavě. Slušný počet odehraných minut ale evidentně není zárukou úspěchu. Zajímavé střelecké příležitosti si vytvářel jenom sporadicky, pro konkurenční obrany tudíž nepředstavoval žádné výraznější nebezpečí.