Miloš Říha a další trenérské legendy, které už bohužel odešly do hokejového nebe

Hokejový svět truchlí. Ve věku jednašedesáti let zemřel někdejší trenér českého národního týmu a rovněž celosvětově uznávaný profesionál Miloš Říha. Veřejnost tato zdrcující zpráva poměrně zaskočila. Ačkoli byl držitel několika týmových i individuálních ocenění přibližně od poloviny srpna hospitalizován v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, rodina držela informace o závažnosti jeho zdravotního stavu z logických důvodů pod pokličkou. Internet během úterního odpoledne zaplavila vlna dojemných kondolencí. Hokejisté i zástupci jednotlivých klubů se jednomyslně shodují, že odešel nejen skvělý člověk, ale také další významný kouč tuzemské reprezentace. Pojďme vyjádřit tichou vzpomínku jemu i všem ostatním lodivodům, kteří už bohužel nejsou mezi námi.

Ivan Hlinka (26. ledna 1950 – 16. srpna 2004)

Když dne 1. ledna 1993 došlo k oficiálnímu rozdělení Československa, zároveň s ním pochopitelně zanikla také společná hokejová reprezentace, která na mezinárodní scéně dosáhla mnoha významných úspěchů. Na nostalgii ovšem tehdy nebyl čas, obě země musely bleskurychle začít s budováním nové éry. Česká republika měla oproti svému slovenskému protějšku poměrně zásadní výhodu, protože trenérský post obsadila zkušeným Ivanem Hlinkou. Ten hokejisty na reprezentační akce připravoval už během tří předešlých let, takže prakticky jen pokračoval v rozdělané práci. Ze světových šampionátů přivezl historicky první kouč tuzemského národního týmu celkem čtyři medaile – tři bronzové a jednu zlatou. Podepsal se též pod legendárním olympijským triumfem v Naganu. Ve čtyřiapadesáti letech tragicky zahynul na následky autonehody u Karlových Varů.

Luděk Bukač (4. srpna 1935 – 20. dubna 2019)

Luděk Bukač si svými neochvějnými názory a poněkud despotickými metodami nadělal spoustu nepřátel nebo minimálně lidí, kteří s ním neradi přicházeli do styku. Údajně si tehdy po profesní stránce příliš nerozuměl s Ivanem Hlinkou ani Vladimírem Růžičkou. Nikdo mu však nemohl upřít výsledky, kterých coby hlavní trenér národního týmu dosáhl. Sjednocené Československo na světových šampionátech dovedl ke čtyřem medailím, samostatné České republice pak k vytouženému zlatu pomohl v roce 1996. Rodák z Ústí nad Labem byl velice inteligentním člověkem, o čemž ostatně svědčí akademický titul doktora filosofie. Právě díky svému vzdělání přednášel na zahraničních univerzitách, podílel se na tvorbě učebních textů a metodických příruček, publikoval mnoho odborných článků a v roce 1991 dokonce založil hokejovou školu. Zemřel loni ve věku třiaosmdesáti let na selhání srdce.

Josef Augusta (24. listopadu 1946 – 16. února 2017)

Josef Augusta se proslavil jako hokejový útočník, který klubu HC Dukla Jihlava výrazně pomohl k osmi mistrovským titulům. Vítězná mentalita jej evidentně neopustila ani po převtělení se do role trenérské. Řadu let dirigoval hráče výše zmíněné Jihlavy, Zlína nebo Olomouce, své zkušenosti ale nejlépe uplatnil u české hokejové reprezentace. Přestože byl rodák z Havlíčkova Brodu pravým opakem Luďka Bukače a podrobnému analyzování dat nepřikládal prakticky žádnou pozornost, má na svědomí památný zlatý hattrick z let 1999, 2000 a 2001. Ani on už bohužel není mezi námi, roku 2017 podlehl rakovině.

Miloš Říha (6. prosince 1958 – 1. září 2020)

Hráčskou kariéru strávil převážně v nižších soutěžích, nezpochybnitelné trenérské dovednosti jej ovšem katapultovaly daleko hranice našeho státu. Ohromné reputaci se Miloš Říha těšil hlavně v Kontinentální hokejové lize, kde vedl například HC Spartak Moskva, SKA Petrohrad, Avangard Omsk nebo HC Slovan Bratislava. Nepohrdal však ani domácími kluby, vyzkoušel si vedení Zlína, Karlových Varů nebo Pardubic. Na šanci u tuzemské hokejové reprezentace čekal poměrně dlouho, vysněná nabídka ale přeci jen přišla.

Zatracovaný tým pod jeho vedením jednoznačně pookřál, na medaile však v rámci loňského šampionátu nedosáhl a poslední šanci uspět před vypršením smlouvy mu bohužel zmařila pandemie koronaviru. Zpráva o jeho náhlém skonu se jen tak nezahojí. Ve vzpomínkách si však Miloše Říhu uchováme jako přímého a bezprostředního muže, který se lidem nebál ukázat upřímné slzy zklamání. Odpočívejte v pokoji, Pane trenére.