Pokuta za poctivost štve stále více lidí. Nebezpečný odpad pak vyhazují do lesa. Návštěva sběrného dvora se mnohdy stává příběhem plným frustrace a nepříjemností. Člověk odváží odpad, často po složitém procesu třídění a nakládání, aby na místě zjistil, že zde jeho odpad neberou. Po převezení odpadu jinam, čekání ve frontě a ne zrovna přátelské interakci s personálem, následuje nepříjemné překvapení, povinnost zaplatit poplatek. Tento poplatek mnozí vnímají jako pokutu za to, že vůbec dodrželi pravidla.
Nebezpečný odpad končí v lese
Stále více lidí ztrácí trpělivost a začíná nebezpečný odpad vyhazovat do lesů a rybníků. Apatie státu vůči této problematice je dlouhodobě neudržitelná. Namísto efektivní podpory a motivace občanů k správnému chování se stát soustředí na rozdělování dotací, které často končí v nesmyslných projektech nebo pokřivují volný trh.
Dotace místo podpory poctivosti
Významné množství peněz proudí formou dotací jednotlivcům a soukromým firmám. Smysl těchto dotací je však diskutabilní. Dotace pro firmy často končí u zavedených firem, které tím získávají nespravedlivou výhodu a poškozují konkurenci. Dotace pro jednotlivce zase podporují invazi parazitních firem do dotovaných odvětví, což vede k likvidaci tradičních firem a prodeji nekvalitních produktů.
Oceňte poctivé občany
Stát by měl prioritně usilovat o společenský blahobyt. Občan, který se chová zodpovědně a likviduje nebezpečný odpad správným způsobem, by měl být za svou poctivost oceněn. Místo toho je pokutován poplatkem za likvidaci. Tato „pokuta za poctivost“ demotivuje občany a vede k nárůstu nelegálního ukládání odpadu.
Efektivní motivace
Pokuta za nelegální skládku není dostatečně odstrašující. Pravděpodobnost, že bude nepoctivý občan přistižen, je mizivá. Jedinou rozumnou motivací je pozitivní přístup, ideálně finanční odměna, podobně jako při sběru kovu či papíru. Lidé by měli být motivováni k ekologickému chování spíše odměnami než strachem z trestu.
Kde jsou peníze?
Ne každý ví, že poplatky za likvidaci různých forem odpadu již platí výrobci či dovozci. Když si koupíte produkt, část ceny již zahrnuje poplatky za likvidaci odpadu. Peníze se v tomto odvětví točí dostatečně, ale kde skutečně končí?
Proč čisté lesy a rybníky nejsou prioritou?
Systém je nastaven složitě a neefektivně. Peníze se ztrácejí v byrokracii a místo toho, aby stát převzal odpovědnost za likvidaci nebezpečného odpadu a alokoval do ní potřebné finance, financuje pochybná dotace. Čisté lesy a rybníky by měly být prioritou veřejného zájmu.
Foto: Shutterstock, zdroj: Inisoft
