"File:Ondřej Kúdela, CZE-NIR 2019-10-14 (3).jpg" by Tadeáš Bednarz is licensed under CC BY-SA 4.0 / Původní fotografie byla upravena oříznutím a změnou velikosti
SK Slavia Praha opětovně prokázala, že na české fotbalové scéně postrádá sebemenší konkurenci. Během zamračeného nedělního odpoledne jednoznačně deklasovala plzeňskou Viktorii, s předstihem čtyř ligových kol navíc zaslouženě oslavila další mistrovský titul. Zlatý hattrick samozřejmě nevznikl náhodou, jedná se o výsledek dlouhodobé práce celého klubu. Hlavní důvody, proč družina Jindřicha Trpišovského suverénně vévodí tabulce domácí nejvyšší soutěže, si společně rozebereme prostřednictvím nadcházejících odstavců.
Záviděníhodný střelecký apetit podpořený vysoce kvalitní defenzivou
Červenobílí doposud nenašli jediného přemožitele. V rámci české nejvyšší fotbalové soutěže zaznamenali čtyřiadvacet výher a šest remíz. Unikátní týmové statistiky dokonale podtrhuje poměr vstřelených a inkasovaných branek. Zatímco slávistické ofenzivní výpady slavily úspěch osmdesátkrát, poctivá obrana soupeřům dopřála pouze sedmnáct přesných zásahů. Do elitní desítky ligových kanonýrů zaslouženě pronikli Jan Kuchta, Nicolae Stanciu a Abdallah Sima. Mezi nahrávači zase dlouhodobě vyniká pracovitý Lukáš Provod. Těžko bychom momentálně hledali další mužstvo, které disponuje obdobně širokým spektrem vysoce produktivních borců.
Uznání si pochopitelně zaslouží také sešívaná obrana. Ústřední postavou neprostupného defenzivního valu byl bezpochyby Ondřej Kúdela, jehož částečně přibrzdilo nedávné kontroverzní obvinění z rasismu. Vedle reprezentačního stopera neuvěřitelně vyrostl dvacetiletý hanácký odchovanec David Zima. Levou stranu hřiště tradičně opanoval nestárnoucí kapitán Jan Bořil, opačný cíp formace začátkem jara obsadil rychlonohý dánský fotbalista Alexander Bah a brankovišti kraloval Ondřej Kolář, který zatím vychytal úctyhodných patnáct čistých kont.
Schopnost bleskurychle nahradit hvězdné odpadlíky
Slávistické mužstvo napříč posledními mistrovskými sezónami nezabránilo určitým personálním změnám. Vábení zahraničních klubů podlehli fotbalisté jako Simon Deli (vrátil se během zimní přestávky formou půlročního hostování), Michael Ngadeu, Alex Král, Miroslav Stoch, Jaromír Zmrhal, Vladimír Coufal nebo Tomáš Souček. Nevyhnutelná loučení klíčových borců měla takřka apokalyptické parametry. Řada fanoušků podléhala skepsi, že díru po původní sestavě tuzemských šampionů nepůjde zacelit. Geniální trenér Jindřich Trpišovský to nicméně dokázal.
Úlohu defenzivního záložníka si zanedlouho osvojil Tomáš Holeš. Pravou stranu obrany převzal Lukáš Masopust, kterého následně vystřídal talentovaný Alexander Bah. Nepřítomnost tandemu afrických stoperů už dříve vyřešil Ondřej Kúdela, jemuž úspěšně sekunduje kvarteto neméně šikovných spoluhráčů. Odpadlíky ze zálohy dokonale zastoupili Lukáš Provod, Nicolae Stanciu a Petr Ševčík. Sešívaní zkrátka opakovaně dokazují, že ani sebekvalitnější fotbalista není nenahraditelný.
Univerzálnost jednotlivých fotbalistů nemá obdoby
SK Slavia Praha si pochopitelně uvědomovala nevyzpytatelnost sezóny. Kombinace domácí nejvyšší soutěže, evropských pohárů, zdravotních omluvenek a koronavirové pandemie vyžadovala dostatečně kvalitní a širokou soupisku. Dalo se nicméně očekávat, že navzdory stoprocentnímu nasazení a řadě preventivních bezpečnostních opatření mohou určité komplikace nastat. Tradiční metropolitní klub nakonec čelil obrovskému množství zdánlivě neřešitelných situací, všechny rány osudu nicméně dokázal efektivně odvrátit. Důležitou úlohu nepochybně sehrála univerzálnost jednotlivých fotbalistů, kteří adekvátně zastali prakticky libovolný herní post.
Uveďme konkrétní příklady. Lukáš Masopust zvládne odehrát pravého beka i záložníka. Tomáš Holeš se znamenitě uvedl na pozici defenzivní “šestky”, vinou pohárových absencí však ochotně nastoupil ve středu slávistické obrany. Vícero herní postů okusili také hráči jako Oscar Dorley, Jan Bořil, Abdallah Sima, Ondřej Lingr nebo Peter Olayinka. Ostatní prvoligové kluby mohou tiše závidět.
