Joker: Dechberoucí dílo hodné Oscara

“Found” by xcorex is licensed under CC BY 2.0 
Zdroj: Flickr.com

Úžasné, geniální, revoluční, dokonalé. Po včerejší návštěvě kina stále nenacházím jiná slova. Na uvedení nového Jokera jsem se těšil od první chvíle, kdy byly oznámeny jeho smělé plány a obsazení. Před velké plátno jsem se bohužel dostal se značným zpožděním, ale lepší pozdě než nikdy. Kdybych si totiž tohle mistrovské dílo nechal ujít, do smrti bych si to neodpustil. Joaquin Phoenix se své, nebojím se říci, životní roli, naprosto exceloval. A stejně tak i celý filmový štáb.

Dokonalé vykreslení zrodu největšího fiktivního zločince historie

Joaquin Phoenix se pro roli Arthura Flecka hodně obětoval. Charismatický a ženami opěvovaný elegán dokázal zahodit veškerý sex-appeal, shodit obrovské množství kilogramů a převtělit se do psychicky narušeného samotáře, jehož jediným opravdovým vztahem (ještě k tomu založeným na lži) je soužití s vyšinutou matkou.

Od samotného počátku byl jasné, že se na plátně schyluje k něčemu velkému a bořícímu určité hranice. Ponurá atmosféra, depresivní dialogy a realistická špína Gothamu mě do sebe okamžitě vtáhla, skoro jako bych se v temném prostředí opravdu nacházel. A do toho Joaquin Phoenix – lidmi přehlížený a životem tyranizovaný, jehož provázejí jen samé negativní myšlenky.

Pokaždé, když se Arthur Fleck pokoušel o sociální kontakt a byl znovu a znovu srážen k zemi, jsem ho upřímně litoval. S každým dalším nesplněným snem, s každým záběrem na osobu traumatizovanou okolním světem, s každou další životní překážkou ve mě rostlo přesvědčení, že za Jokerovo zrození neseme vinu my všichni a jeho pohnutky k hrůzným činům svým způsobem chápu.

Další zajímavé poznatky

Joaquin Phoenix se při vytváření ikonického smíchu inspiroval osobami trpícími vzácným onemocněním. Zřejmě i proto je jeho neschopnost se přestat smát naprosto geniálně sehraná. Ačkoli není příběh inspirovaný žádným komiksem, několik podobností bychom přeci jen našli.

V prvé řadě je to určitě matení diváka, jemuž byly několikrát předloženy scény, které se udály jen v hlavě budoucího zločineckého vůdce. Závěrečná scéna v psychiatrické léčebně ostatně mluví za vše. Stejně jako v komiksovém provedení jsme se od Jokera dozvěděli, že jeho zrod mohl vypadat tak, jak nám jej právě vykreslil, a třeba také úplně jinak.

Joker se skrývá v každém z nás

Více než dvouhodinový film, u kterého jsem se ani vteřinu nenudil, nám ukázal, že temnou stránku si v sobě nosíme všichni a záleží jen na tom, kolik prostoru v realitě jí hodláme dát. Stejně tak nám předvedl, jak nebezpečné je masové šílenství a samozřejmě i špatnosti, které mu předcházejí. Nikdo není bez poskvrny, každý se může při nešťastné souhře událostí stát Jokerem.

Není pochyb o tom, že Joaquin Phoenix si za svůj precizní výkon daleko za hranicemi lidských možností zaslouží Oscara. Stejně tak režisér Todd Phillips za skvěle ucelený příběh, na jehož tvorbě se sám podílel. Dokonce i depresivní hudba mě oslnila natolik, že ji z hlavy nedostanu minimálně dalších několik týdnů.

Jediná výtka? Zbytečné zapojení rodiny Waynů

Úplně na závěr si nechávám drobnou poznámku, která mi na perfektním představení přišla poněkud zbytečná. Je jasné, že Joker je přímo spjatý s Batmanem a rodinou Bruce Wayna. Jejich přítomnost v tomto filmu ovšem byla, dle mého názoru, naprosto nadbytečná. Phoenix si stejně ukradl celou show pro sebe a proto bych se bez asociace na budoucí války mezi hrdinou a antagonistou určitě obešel.


Už jste snímek viděli? A co na něj říkáte? Napište nám do komentářů.

Zdroj: Warner Bros. Pictures

David Břach

Rád pracuji s informacemi a ještě raději se o ně podělím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.